Myšlenka sdílení kol je vcelku jednoduchá. Ve vymezené oblasti má skupina uživatelů k dispozici určitý počet jízdních kol. Člověk si snadno kolo vypůjčí na jednom místě, až dojede k cíli, může jej bez potíží odložit na jiném. Protože ne všichni potřebují bicykl najednou a ne všichni míří stejným směrem, jedno kolo v průměru urazí za den mnohem víc cest, než kdyby mělo jednoho majitele. Taková síť nachází uplatnění především ve větších městech, kde pomáhá řešit problematickou dopravní situaci. Mezi hlavní výhody patří nabídnutí alternativy k automobilismu, cenová dostupnost pro uživatele, citlivost k životnímu prostředí, podpora zdravého životního stylu a rozšíření dopravních služeb například pro turistický průmysl.

Wikipedie uvádí, že první známý pokus se sdílením kol se odehrál v šedesátých letech v Amsterdamu, v Mecce cyklistů. Jedna komunita nabarvila kola na bílo a nechali je v ulicích. Když někdo potřeboval jet, jel. Nutno dodat, že ani ne za měsíc se po nich slehla zem. Skeptika tento příklad hřeje u srdce, ale neměl by nás demotivovat, protože vývoj systémů následoval technologickou revoluci.

Už v další vlně se kola půjčovala na zálohu, například jste museli vložit minci (podobně jako v supermarketu, když si berete košík). I zde byly ztráty na majetku, už však menší. S dobou počítačů a rozvojem nových technologií se mohl dostavit i boom sítí veřejných samoobslužných půjčoven. Nyní je snadné dohledat, kdo si kolo zapůjčil poslední (když se např. nevrátí do stojanu). Tím výrazně klesl počet krádeží a zároveň monitorováním rozložení kol v síti je možné optimalizovat provoz půjčoven. Díky mobilním aplikacím dnes uživatel snadno zjistí, kde jsou připravena kola nebo kde jsou naopak volné stojany na vrácení.

(BSS = Bicycle sharing system)

Ač to tak v České Republice možná nevypadá, sdílení kol není bláznivý experimentální projekt, který čeká na vyzkoušení. Vždyť ve světě nalezneme stovky existujících sítí půjčoven. Na pár vybraných se pro inspirace podíváme v další sekci.

Kde všude můžeme sdílená kola najít? Menší systémy si zřizují například univerzitní kampusy či firemní komplexy, větší (tisíce až desetitisíce kol) tvoří součást dopravní sítě měst. Vyspělé metropole, s příznivou geografickou polohou (ani moc horko, ani moc zima, ani mnoho hor), sahají často po veřejných kolech jako po léku na dopravní zácpy, hluk a smog. Rozhlédneme-li se po Evropě kolem nás, najdeme je v Paříži, Barceloně, Vídni, Berlíně, Lyonu, Bruselu, Londýně, Mnichově, Milanu, Kodani, Stockholmu a v dalších městech.

Nejčastěji jsou firmy provozující půjčovny vlastněny státem, nebo komerční podniky úzce se státní správou spolupracují. Není vyjímkou, že servis a provoz půjčoven obstarává dopravní podnik města. Jelikož by měla být služba dostupná co největšímu počtu lidí, půjčovné je buď velmi nízké nebo žádné. Nejedná se tím pádem o velký business, příjmy mimo poplatků pro uživatele mohou plynout i z reklamy, kdy kola nebo stojany tvoří reklamní plochu. Výdaje jsou nejprve na zařízení systému (těžké generalizovat, ale většinou se pohybují v řádech desítek milionů), posléze nejvíce stojí na provozu redistribuce kol a jejich údržba.

Města, jež se rozhodla investovat do systému půjčoven, vidí benefity v rozšíření možností dopravy. Podobně jako při stavění jiných dopravních sítí jako je železnice nebo silnice mluví pro veřejné půjčovny kol především důsledky jejich užívání.

Momentálně nejrozšířenějším řešením sdílení kol jsou pevné, samoobslužné stojany, kde jsou kola bezpečně uzamčena, když se zrovna nepoužívají. Jedna taková stanice pojme víc kol (vyrábí se od 4 až po 60 a víc zámků). Elektronika zámků je spojena s počítačem, s kterým uživatel komunikuje při výpůjčce. Stojany poutají pozornost k samotnému systému, viditelnost zvyšuje počet uživatelů. Může na nich být i reklamní plocha generující zisk.

Je třeba větší síť stanic, aby systém fungoval efektivně. Ideální rozmístění stojanů od sebe je v centru 300 metrů, u významných bodů, kde se kříží trasy obyvatel města. Jedná se o stanice MHD, kanceláře, kulturní střediska, úřady, nákupní centra, školy, kampusy či muzea. V okrajových částech města síť řídne.

Pro uživatele je jasné, kde budou kola k dispozici. Též přístup díky terminálům může být velice rychlý. Stojany samotné potřebují napájení, připojují se k elektrické síti nebo jim energii zajišťuje solární panel. Vhodné místo pro ukotvení se nachází tak, aby stanice nepřekážely pěším či neznemožňovaly úklid veřejného prostranství. Jejich pozice je volena kompromisem, aby vyhovovala co největšímu počtu lidí. Nejproblematičtější se stávají z hlediska provozu situace, kdy ve stojanu není žádné kolo pro zapůjčení nebo kdy je stanice plná a nejde kolo vrátit. Ve fungujících systémech se proto kola redistribuují, více níže.

Byl vyvinut též bezstanicový systém sdílení kol. Bicykly mají elektronické zámky na sobě, kdo si jej chce půjčit, musí získat (např. pomocí telefonu) odemykací kód. Odpadnou náklady na vybudování stanic a přemisťování kol mezi nimi. Musíme však vzít v úvahu, že je těžší pro člověka najít volné kolo, protože se nemusí nacházet zrovna v okolí. Opět však funguje lokace díky pc a smartphonům.

Opět se zaměříme na nejhojněji zastoupený typ přístupu ke kolům. Je potřeba vědět, kdo si kolo půjčil (kdyby se nevrátilo), a aby za výpůjčku zaplatil dle tarifu. Rozlišujeme osoby, které konají krátkodobou výpůjčku (turisté apod. většinou skládají vratnou zálohu), a rezidenty, kteří jsou pravidelnými klienty. Na jednoduchosti registrace a následného půjčovacího procesu nemálo závisí obliba veřejných půjčoven kol. Jednou z předností sdílení kol má být rychlost.

Kolo je vám k dispozici, když se identifikujete u terminálu. Variant je několik. Přes kreditní kartu, přes čipovou kartu nebo přes jméno a PIN. Půjčení kola může proběhnout během pár minut. Pípnete kartu, napíšete PIN, vyberete kolo a jedete.

Po zapůjčení se vám odečte patřičná částka z vašeho kreditu nahraného na účtu u provozovatele. Jak již bylo zmíněno i jinde, pro celoroční předplatitele je povětšinou první půl hodina zdarma, pro ostatní se platí cca 25Kč za 30-60 minut. Po delším časovém úseku v některých systémech začíná progresivní zdražování, to aby byla kola užívána spíš na kratší cesty (jen v rámci města či vymezené oblasti). Stačí pouze vrátit kolo do stojanu a půjčit si jiné, tím placení “resetovat”, tzn. opět vám může běžet půlhodinka bez placení.

U bežných závad kola (vypuštěná duše, špatná funkčnost brzd etc.) není postihován jakkoli poslední uživatel, i kdyby škodu způsobil zčasti vlastním přičiněním. Je totiž nutné, aby nefunkčnost byla hlášena provozovateli. Když o problémech neví, nemůže kola opravit a sdílená kola pak mohou mít pošramocenou pověst.

Nezaměnitelný tvar rámu a i barva kola tvoří pasivní ochranu před krádeží. Celkově jsou bicykly bytelnější, aby toho více vydržely. Dimenzovány jsou pro průměrně vysokou postavu, minimálně sedlo lze vždy nastavit. Jsou zástupcem typických pohodlných městských kol. Vzpřímeně sedíte na měkkém sedle, pneumatiky jsou široké, aby ani členitý povrch nekazil jízdu. Většinou jsou modely vyráběny s vnitřním středovým řazením (tři nebo sedm rychlostí). Provozovatel musí zajistit funkční brzdy a jiné komponenty, aby se cyklista mohl cítit bezpečně. Vpředu i vzadu bývají světlomety, kterým dodává energii dynamo nebo podobná technologie. Košík a stojánek bývají též samozejmostí. Někdy je ke kolům připevněn i zámek, abyste si mohli zapůjčené kolo nechat například pár minut před obchodem zamčené mimo stanici.

Rozebereme jednotlivé body petice .

Nízká finanční náročnost pro uživatele

Města si pořizují sítě veřejných půjčoven kol, aby zmenšila nutnost používat v ulicích auta. Proto motivují uživatele k přesedlání na kolo nastavením nízké ceny za půjčení. I v metropolích jako Brusel či Paříž si pořídíte roční předplatné do tisícikoruny (většinou zahrnuje první půl hodinu po každém vypůjčení zdarma). Pokud se platí od minuty, je tarif zvolen tak, aby za cestu uživatel zaplatil méně než kdyby si koupil lístek MHD.

Člověk je osvobozen od nákladů na koupi a servis dopravního prostředku, ať už je to vlastní kolo nebo automobil. Nemusí ani řešit jejich zabezpečení a vybavení. U motorových vozidel dále platíte palivo, což u kola očividně nemusíte.

Rozšíření služeb města s ohledem na turistický ruch

Návštěvníci Prahy přijíždějí nejčastěji obdivovat naše kulturní dědictví. Kolo se jeví jako ideální prostředek k prohlídkám města. Opět hraje roli cena, dále se urychluje přesun oproti chůzi, cizinec se nemusí motat v síti hromadné dopravy, není vázán na jízdní řády ani na konkrétní trasy linek. Jen si vzpomeňte, kolik jste viděli již turistů brázdících ulice na segwayi. Kolo nabídne podobnou možnost vše spatřit z první ruky (akorát levněji). Navíc jsou mnozí cizinci navyklí na veřejná kola, protože je používají také ve své domovině.

Podpora zdravého životního stylu díky jízdě na kole

Češi považují cyklistiku především za rekreační sport. Fyzická aktivita má bezesporu příznivý vliv na kondici člověka. Proč však netrénovat tělo i při cestě do obchodu, do školy nebo z divadla? Že se cyklista musí pokaždé zpotit a ztrhat je tak trochu předsudek. Záleží na stylu jízdy. A pokud se rádi řádně opřete do pedálů a rádi sami sebe překonáváte v rychlosti při cestě do práce, mnoho zaměstnavatelů již zajistilo možnost se po příjezdu osprchovat. Chytří šéfové vědí, že pravidelné cvičení těla zlepšuje celkový stav organismu, tím i pracovní výkon jejich podřízených.

Redukce závislosti na motorové dopravě a tím faktické zlepšení životních podmínek

Netřeba připomínat soužení Prahy v kritických hodinách dne, kdy vozy všech barev a velikostí zašpuntují silnice. A nejen to. Zaparkovaná auta pak tvoří celé aleje plechu, namačkaná v historických uličkách, ukrajující z chodníků. Ač je to každému jasné, zmíním i výfukové spaliny a hlukovou zátěž pro obyvatele. I kdyby se jen malá část řidičů rozhodla sednout na kolo, bude úleva znatelná. Přitom na městských kolech je možné se pohybovat skrz centrum pohodlně a rychle, kdo si to nezkusí, těžké jej přesvědčit. Kola z půjčoven jsou dobře vybavena světly, zvonky, více rychlostmi, opečovávanými brzdami. Díky košíku na nich bez problémů převezete nákup ze supermarketu nebo tašku s notebookem.

Zvýšení bezpečnosti v centru Prahy

Automobilismus s sebou nese rizika vážných nehod. Obzvlášť tam, kde se pohybují jak pěší tak i auta. Srážka chodce s kolem může též způsobit poranění, ale se znatelně menší pravděpodobností, že to skončí špatně. Cyklisté, jelikož jsou sami zranitelní, přizpůsobují svou jízdu aktuálním podmínkám. Mají větší kontakt s okolím, mohou se lépe vyhnout nebezpečné situaci. Pokud budete argumentovat, že víc cyklistů znamená i víc nehod auto vs kolo, musíte vzít v úvahu statistiku nehod na počet kol. Toto číslo se s větším počtem cyklistů snižuje, jelikož jsou řidiči více zvyklí na bicykly na silnici a častěji se konají kampaně připomínající základní pravidla pohybu na pozemních komunikacích (zaměřené i na výchovu cyklistů).

Rozvoj cyklistiky

Veřejné půjčovny kol se označují za katalyzátor pozitivních změn. Otevírají možnosti individuální mobility, jsou důvodem pro propracování sítě cyklotras ve městě. Masové používání kola pro osobní přepravu inspiruje i obyvatel, kteří dosud o něčem takovém ani neuvažovali. Dobré nápady se šíří dál, ve Francii zařízuje svůj systém sdílených kol jedno město za druhým.

Vandalismus a krádeže

Bohužel ne každý občan se chová šetrně k veřejnému majetku, denně jsme svědky škod v prostředcích hromadné dopravy. Operátoři systémů sdílených kol se musejí vyrovnávat s vandalismem a musí zamezit ztrátám kol.

Pasivní ochranou před zloději je charakteristická podoba kola, která jej činí v podstatě neprodejným. I když je designovaný robustní rám přebarven, je stále možné poznat, odkud bicykl pochází. Výbava kola musí být odolná proti odmontování nebo aspoň levná na výměnu. Byl učiněn pokus se sledováním kol přes satelit, avšak to naopak zvýšilo počet krádeží, kvůli cenným zabudovaným GPS modulům.

Zámky stanic by měly být dostatečnou překážkou k odcizení kol ve stanici. Systém může být monitorován, jestli někde nedochází k jeho ničení. Nejúčinějším krokem pro minimalizaci ztrát je přesná identifikace toho, kdo činí výpůjčku. Častí klienti jsou registrováni v systému a mají svou smartkartu s pinem nebo čip na klíčích či se prokazují kreditní kartou. Jednorázové výpůjčky (např. pro turisty) se dají řešit složením vratné zálohy nebo též přes kreditku. Jelikož operátor ví, kdo si kolo půjčuje, snadno dohledá, kde se ztratilo. Nese však zodpovědnost za nakládání s osobními údaji.

Jelikož jsou kola na ulici 24 hodin denně, neuniknou nahodilé destrukci lidmi, kteří si neváží společných věcí. Zde pomůže z části chytrá konstrukce kola, kdy by měly nejlevnější části na výměnu pohltit největší část attaku. Na údržbu kol většinou putuje cca 25% z veškerých výdajů.

Nutnost přemisťování kol (někde chybí, jinde přebývají)

Rozložení kol v síti se během dne mění, frekvence používání je rozdílná i oblast od oblasti. I při snaze optimalizovat provoz se stává, že někde kola chybí a jindě je jich moc. Neexistuje stanicový bikesharingový systém, kde by nebylo potřeba přemisťovat kola. Bohužel jsou pak oprávněné výtky, že síť veřejných půjčoven není stoprocentně “zelená” technologie. Avšak i potíže s relokací kol se dají minimalizovat. Například úpravou sítě stojanů, aby počet zámků a kol odpovídal využívanosti jednotlivých bodů. Nebo motivováním uživatelů různými bonusy, aby sami rozváželi kola, kde je potřeba. Pokud jde o snížení ekologické stopy relokace, mohou města na přepravu bicyklů používat prostředky na alternativní pohon (zůstavá otázkou, odkud bere elektromobil svou energii - z hnědouhelné elektrárny?). I při přesouvání kol jsou však emise na počet ujetých km malé v porovnání se situací, kdy by ony cesty byly vykonány autem. Redistribuce během ročního provozu tvoří cca 30% z veškerých výdajů.

Malá využívanost

Vysoké ceny jízdného, příliš malá nebo špatně navržená síť stanic, nekvalitnost vybavení (nemůžete věřit půjčenému kolu), složitá registrace, podcenění propagace, to vše může hrát roli při rozhodnutí, nezapojit se mezi uživatele systému sdílených kol. Většinu z uvedených problémů je možno předjímat a vyvarovat se jim správnou organizací aktivit. Začíná to analýzou situace města a jeho obyvatel, pokračuje to správnou volbou zřizovatele systému, navržením sítě, komunikací s městkými obvody a částmi, citlivou implementací do městkých struktur, propagací. Vše je třeba zařídit s rozmyslem.

Pro zajímavost uvedeme problém z Austrálie, kde zákon o nošení helmy platí pro každého bez ohledu na věk. Ukazatel provedených cesta za den byl velice nízký, proto zavedli automaty na helmy nebo někdy byly helmy zanechány u kol se sázkou na poctivost. Další fakt stojící za povšimnutí pochází ze systému v Brisbane, kde měli nejprve vysoké denní půjčovné (11$). Minimální počty uživatelů přiměly město ke zlevnění (na 2$). Z porovnaných dat dvou měsíců vyplynulo, že se skokově zvedl počet jízd čtyřikrát až pětkrát a i zisky byly o něco (ne o moc) vyšší než dříve.

Obis - příručka (CZ) - Výstup z projektu Optimising Bike Sharing in European Cities. Pro nás základní, důvěryhodný text.

Bike sharing na Wiki (EN) - Dobrý rozcestník, zdroj obrázků a v neposlední řadě informací.

Bikesharing in Europe, the Americas, and Asia (EN) - Anglická práce popisující fenomén sdílení kol.